Historie školy

Bohumír Ignác z Waldorfu ve snaze umožnit zlepšení duchovní správy v Hošťálkové založil roku 1769 v Hošťálkové  první školu.

První kaplan Martin Vaněk nastoupil 1. ledna 1769, ale ke svému poslání neměl zřejmě tu nejpříhodnější povahu. Byl prý tak prchlivý, že bil lidi i v kostele. Původní školní budova stávala za pozdějším Válkovým hostincem. Měla učírnu o rozměrech  5,5 krát 3,5 metru. Prvním školním rektorem v Hošťálkové byl Václav Váša, který přešel roku 1776 na školu v Pržně. Později působil v Hošťálkové jako školní rektor František Červinka (1787 - 1814).

V té doděučitel v Hošťálkové dostával ročně kromě omastku a trochy obilí 25 zlatých a učitel v Liptále ještě méně. Proto se pan Hay zasadil o to, aby byl roku 1778 oběma plat zvýšen o 20 zlatých.

V Hošťálkové se evangelíci shromáždili poprvé veřejně v předvečer Narození Páně  1781 v Březinově stodole a první kazatel k nim přibyl až o rok později, 31. prosince 1782. Byl to Ondřej Orgoň, narozený 14. prosince 1721 ve Velkých Levárech, který studoval bohosloví v Šoproni a Vitemberku. Působil předtím v letech 1753 - 1768 jako spolurektor na škole v Modre a pak se stal kazatelem sboru v Súlově. Pro konflikty s úřady musel Uhry opustit. Z Modry přišel do Hošťálkové i první učitel evangelické školy Matyáš Halaš. Evangelíci museli přinášet velké materiální oběti, protože si své kazatele i školní učitele museli vydržovat ze svých vlastních prostředků. A protože byli většinou chudí, byli jejich kazatelé i učitelé chudí.

Reformovaní, kterých bylo roku 1785 v Hošťálkové 23, se scházeli každou třetí neděli v evangelické modlitebně v Pržně, na bohoslužbách, kde jim kázal slovo Boží vsetínský reformovaný kazatel. Ondřej Orgoň vydržel v Hošťálkové do roku 1789, kdy odešel jako 67letý do Holešova u Bílska. Uvolnil tak místo svému zeti Františku Čížkovi, který se tak stal prvním českým kazatelem na Valašsku. Narodil se v Praze roku 1754, studoval v Bratislavě, vyznal se v lékařství i malířství a vydržoval domácí lékárnu. Právě on prý vyzdobil modlitebnu krásnými řezbami a malbami. Do Hošťálkové přišel zprvu jako učitel na evangelickou školu, na níž učili před ním Ondřej Kordoš, Jan Matušovic a od roku 1783 Samuel Revický, zeman narozený roku 1764 v Revišném, který odešel roku 1789 na Rusavu. Evangelická škola byla zprvu v domku Martina Blizňáka poblíž modlitebny. V roce 1790 pro ni byla postavena nová budova na Pařenicově gruntě, v místech nynější evangelické fary. Svému účelu sloužila do roku 1843, kdy byla zbořena. Na místě zbořené školy byla postavena téhož roku nová zděná školní budova s bytem pro učitele. Ke slavnosti položení základního kamene učitel evangelické školy Josef Pellar složil píseň, kterou tam zpívaly děti na nápěv písně "Král věčný nás žehnej".

            Patronát nad katolickým kostelem, který nebyl v dobrém stavu, převzal roku 1796  Náboženský fond. V letech 1796 - 1798 za lokalisty Ondřeje Kašlíka, rodáka z Valašského Meziříčí, byl v Hošťálkové postaven nový zděný kostel, avšak neklenutý, s plochým stropem z prken. Před dostavbou kostela se zřítila kostelní věž, naštěstí nikdo nebyl zraněn. Nový kostel Povýšení sv. Kříže posvětil vsetínský děkan Jiří Jahn dne 29. července 1798.  Na katolické škole působili po Františku Červinkovi Josef Hrubý, František Beníšek, Jan Berger, Jan Lenhart, Ferdinand Vokáč, Josef Zapletal a další. Plat  učitele katolické školy byl nepatrný. V roce 1820 dostával ze školního fondu 188 zl. 44 kr.,  školné 12 zl., ze štoly 2 zl., v naturáliích  od vrchnosti 6 sáhů dřeva, užíval 4 měřice pole, byt a něco omastku (topeného másla). Školu navštěvovalo málo dětí, protože převážná část obyvatelstva se hlásila k evangelické víře.

Hošťálkovský kazatel Čížek odešel roku 1809 do Javoří u Bílska. Po něm přišel Jan Obernauer, který zde vytrval do roku 1824 a odešel do Bukovce u Myjavy, kde zemřel na choleru. Místní rodák Jan Gavenda učil na zdejší škole do roku 1808 i děti reformovaných evangelíků, potom působil do roku 1828 v Ratiboři a tam i zemřel. V Hošťálkové působil jako učitel také Karel Rizner, rodák z Malého Čepčína, původem zeman. Byl dědem Ĺudevíta Vladimíra Rieznera, slovenského bibliografa. Rektorem hošťálkovské evangelické školy byl potom Josef Štúr, otec Dionysia Štúra, pozdějšího důlního rady a ředitele geologického ústavu ve Vídni. Josef Štúr odešel z Hošťálkové roku 1820 zpět na Slovensko. Záhy odešel také jeho nástupce Michal Mázor. Na jejich místo přišel potom Slezan Jan Pellar, rodák z Tošoňovic. Po Pellarovi se dostali na školu v Hošťálkové další dva Slezané - v letech 1843 - 1846 tam učil Jan Sikora z Oldřichovic a po něm Ondřej Buják. Ondřej Buják měl  40 zlatých stříbra ročního platu, 12 kr. školného od každého dítěte a naturálie. Chodil ještě na koledu s farářem Kalendou.

Společenský převrat, který se udál po revoluci roku 1848 (v polovině 19. století), se okamžitě neprojevil ve všech oblastech života ve společnosti. Ve školství to trvalo přibližně dvě desetiletí. Školy a školství zůstávaly v kompetenci jednotlivých konfesí, i když do nich stát od druhé poloviny 18. století různým způsobem zasahoval. První zlom v dosavadním monolitním postavení katolického školství přinesl toleranční patent císaře Josefa II. z roku  1781. V jeho důsledku si mohli také evangelíci zřídit vlastní školy. Koncem šedesátých let 19. století byl započat proces sekularizace školství, který měl sjednotit způsob vzdělávání mládeže a hlavně zvýšit jeho úroveň. Zákonem z 21. prosince 1867 byla vyhlášena náboženská svoboda a  zákon z 25. května 1868 zahájil proces vymanění školství z církevního vlivu. V Hošťálkové proces „zveřejnění“ škol trval dalších dvacet let.   

Ve druhé polovině 19. století se Hošťálková od sousedních vsí, Ratiboře a Kateřinic, odlišovala větší dynamikou svého vývoje i do jisté míry  pestřejší společenskou skladbou. Kromě rolníků a domkářů tam bydlel správce velkostatku, byla tam katolická fara a evangelická fara, katolická a evangelická škola, 3 mlýny, palírna a po krátkou dobu po roce 1848 také pivovar. V budově nového zámku čp. 286 bydlel správce velkostatku, který patříval k místní honoraci, stejně jako nadlesní, který obýval tzv. starý zámek čp. 1.

Pivovar v čp. 47, jehož produkce stačila pro potřebu obce, panství prodalo už roku 1803 manželům Jandovým. Podle mapy z roku 1829 to byla tehdy jedna z mála zděných staveb v obci. Pivovar potom získal sňatkem s Terezií Jandovou Václav Groh a později jeho syn, sládek Karel Groh (* 1821), který budovu pivovaru roku 1851 rozšířil o první poschodí. Vnuk sládka Karla Groha, Vladimír Groh (1895 - 1941) byl za svého mládí ve dvacátých letech významným činitelem studentského komunistického hnutí. Posléze se stal profesorem Masarykovy university v Brně. Byl předním znalcem klasické filologie, dějin starého Říma a řecké antické filosofie. Byl jedním z organizátorů nekomunistické odbojové organizace Obrana národa (popraven 30. 9. 1941). Po Karlu Grohovi se pivovar dostal do majetku Josefa Fritsche (* 1823), původem ze Suchdola a jeho ženy Anny. Jeden z jejich synů Josef Fritsch (* 1857) byl roku 1880 v Hošťálkové učitelem.  Fritschovi v té době pivovar pronajali Josefu Fabinišovi, původem z Hovězí, který žil na čp. 48. Pivovar byl v provozu ještě krátce před rokem 1890.

Soukromá katolická škola v Hošťálkové byla „zveřejněna roku“ 1870. Nacházela se v budově postavené roku 1769. Ta později vyhořela, ale znova byla opravena. Učebna obsahovala pět lavic pro 30 a později pro 40 i více žáků. Koncem 19. století byla školní budova tak chatrná, že okna musela být přibita hřebíky, aby nevypadla z rámů. Konečně se podařilo hošťálkovskému faráři P. V. Kolářovi sbírkou mezi věřícími v olomoucké  arcidiecézi shromáždit peníze  potřebné k zahájení stavby nové školy. Nová budova byla postavena v letech 1897 - 1898 podle plánů stavitele Františka Drahoše z Kroměříže.

            Škola byla vysvěcena na paměť 100. výročí dokončení novostavby kostela Povýšení sv. Kříže v Hošťálkové a pro všechny, kdo se podíleli na stavbě školy, byl tento den velkým svátkem. Slavnost započala 30.července slavným Te deum za střelby z moždířů a následujícího dne  pokračovala velikým průvodem skrze dvě slavnostní brány. První byla vztyčena uprostřed obce a druhá u odbočky cesty k faře a kostelu. Celá trasa byla lemovaná mladými břízkami. V průvodu byly neseny prapory císařské i papežské, šli v něm členové církevních spolků z dalekého okolí a mnoho vzácných hostů. Ačkoliv Hošťálková byla téměř celá evangelická, nedošlo ani v nejmenším ohledu k narušení slavnosti. Pravdou ale také je, že místní školní rada od té doby odpírala soukromé katolické škole podporu a bránila jejímu „zveřejnění“. Pro trvalý nedostatek žáků byla škola v roce 1924 přeměněna na katolickou soukromou školu s právem veřejnosti. Vyučovaly v ní řeholní sestry a vydržovala ji Matice Cyrilometodějská v Olomouci. Po celou dobu byla jednotřídní. Za německé okupace v roce 1942 byla škola zrušena.

            Evangelíci augšpurského vyznání si zřídili vlastní školu roku 1782, pro kterou postavili vlastní budovu roku 1790 a později novou v roce 1843. Po vydání školských zákonů koncem šedesátých let se evangelíci bránili dlouho jejímu zveřejnění. Zůstávala proto i nadále školou soukromou, byť s právem veřejnosti. Roku 1874 se změnila z jednotřídní na dvojtřídní a v roce 1893 na trojtřídní. V souvislosti s tím byla zveřejněna a stala se z ní trojtřídní obecná škola.

            Obě školy - soukromá katolická škola a trojtřídní obecná škola působily po jistou dobu souběžně. Potom k nim přibyla, jako třetí, měšťanská  škola, která byla otevřena 10. října 1921. Prozatím byla umístěna v bývalém panském pivovaru čp.  47, kde setrvala do září 1930.

 

Dne 12. ledna 1919 uvedlo volné sdružení ochotníků hru „Vosí hnízdo“, později se ochotnického divadly ujaly některé místní spolky.  Nejaktivnější z nich byla Tělocvičná jednota Sokol, jejíž divadelní odbor měl od roku 1922 k dispozici prostorný sál v nové sokolovně. Duší sokolského ochotnického divadla se ve dvacátých letech stal ředitel měšťanské školy Josef K. Činčera, který působil v Hošťálkové v letech roku 1922 – 1933. Brzy po příchodu začal pod pseudonymem Karel Delavos vydávat knihovničku „Hrou ku práci“. V jejím rámci vydal  sešity „Šachy“ a „Sáňky“ a napsal také divadelní hry Lomy a Svár.

Své útlé dětství prožil v Hošťálkové syn ředitele školy Radúz Činčera (* 1923 Brno + 1999 Praha), slavný filmový dramaturg, režisér, scénárista a pedagog. Oporou sokolského ochotnického divadla byl i ředitel školy Richard Pavlík a učitel Oldřich Janata. V letech 1921 – 1938 sokolská scéna uvedla podle úředních dokladů 88 divadelních představení, což byl na obec Hošťálkovou velmi vysoký počet

Do divadelnictví zasáhla také škola, která ve dvacátých a třicátých letech hrávala zejména pohádky. Po roce 1939 ochotníci z Hošťálkové uvedli pod hlavičkou odbočka Národní ústředny zaměstnanecké dne 1. září 1943 veselohru "Prodaný  dědeček".

Pro děti navíc sloužila žákovská knihovna v měšťanské a obecné škole i v katolické soukromé škole.

V roce 1940 bylo jediné stálé jeviště v sokolovně. Dále byl v obci stálý "kinematograf" v sokolovně. V hledišti kina bylo roku 1940 celkem 144 míst a promítalo se v něm dvakrát týdně. Kinematografickou licenci získala  jednota Sokola v roce 1938. Zvukovou aparaturu pomohla obstarat Sokolská župa ve Valašském Meziříčí z Ipolských Šah na Slovensku, které byly po Mnichovu zabrány Maďarskem. Sokolský majetek, který se podařilo ze zabraného území odvézt, byl uschován v sokolských jednotách ve vnitrozemí, a tak se promítací zařízení ze Šah dostalo do Hošťálkové. Jako první byl promítán film Psohlavci, který musel být pětkrát opakován a pokaždé byl promítací sál přeplněn. Do konce roku 1938 byly promítnuty ještě  dva filmy a každý musel být po třikrát promítán znovu. Předsedou kinoodboru Sokola byl ředitel měšťanské školy Richard Pavlík, jednatelem učitel Oldřich Janata a kinooperatérem byl Jan Machalec, jehož sokolská jednota poslala do kursu pro kinooperatéry.

V obci Hošťálková muzeum nebylo, ale mezi lidmi se v roce 1940 nacházelo mnoho cenných historických památek. Tehdejší ředitel školy Richard Pavlík zaznamenal, že v evangelických rodinách bylo mnoho starých knih, zejména Bratrský kancionál  ze 16. století

Od roku 1892 byla vedena kronika obecné (dříve soukromé evangelické) školy, dále byla vedena kronika soukromé katolické školy. Zákonem z roku 1920 bylo uloženo obcím, aby sjednaly vhodného kronikáře a začaly vést obecní kroniku. V Hošťálkové se to podařilo až roku 1926, kdy byl pro vedení obecní kroniky získán ředitel školy Josef  K. Činčera.

Obec se zadlužila stavbami, zejména výstavbou školy v letech 1927 - 1930. Další významnou akcí byla stavba sokolovny (1930 - 1931), když starší sokolovna, postavená roku 1921,  v roce 1926 vyhaořela. Nová sokolovna byla postavena nákladem 360 tisíc Kč podle návrhu arch. Krásného, který projektoval rovněž sokolovnu ve Vsetíně. V letech 1937 - 1938 obec vystavěla obecní chudobinec v Hajnušově. Téhož roku obec koupila objekt bývalého pivovaru, na jehož místě byla roku 1938 postavena budova četnické stanice. Obec zakoupila budovu poštovního úřadu čp. 3, do níž byl od roku 1939 umístěn i obecní úřad.

Kromě školy byla pro Hošťálkovou neméně důležitá také další stavba, která byla uskutečněna z veřejných prostředků, a to stavba silnice do Bystřice pod Hostýnem. Byla provedena v letech 1925 - 1930 a dokončila ji firma B. Horák ze Vsetína.

                         

V roce 1927 se vypravili k ministru školství starosta Štěpán Novosad a ředitel školy Josef Činčera, aby požádali o dotaci na stavbu měšťanské školy, jejíž umístění v bývalém pivovaru nebylo dále únosné. Pro výstavbu školy obec koupila pozemky od Řezníků a Kovaldů z bývalého fojtství, plány vypracovala stavitelská firma Londinova ze Vsetína, která později provedla také základy. Dne 19. září 1927 byl slavnostně položen základní kámen nové školní budovy. V obci však kvůli tomu vypukly velké neshody a stavba byla na čas přerušena. Po složitém jednání byla stavba školy zadána stavitelské firmě Václava Brdy z Valašského Meziříčí. Stavba byla znovu zahájena roku 1929. Důležité bylo, že pro stavitele Brdu pracovali místní dělníci, i nábytek dodali místní stolaři Nezdařil, Křupala, Kaňák a Střílka, kteří si zřídli společnou dílnu v jedné uprázdněné třídě bývalé evangelické školy u kostela. Dne 5. října 1930 byla moderní školní budova slavnostně předána svému účelu. Ve skutečnosti se v ní začalo vyučovat už 1. září 1930. Přestěhovala se do ní jak měšťanská škola, tak škola obecná. Od roku 1935 v ní měla své sídlo i nově zřízená lidová škola hospodářská.

            Od roku 1930 byly v Hošťálkové v provozu dvě školní budovy – měšťanská a obecná škola a soukromá škola katolická. V roce 1938 byla měšťanská škola přeměněna na újezdní, a to pro školní obvod, který tvořily obce Hošťálková, Ratiboř a Kateřinice. Stavba školy, která si  vyžádala  náklad 1.793.133 Kč (kromě prací, které zdarma vykonali občané Hošťálkové), byla jejich velkým vkladem do budoucnosti jejich obce a jejich dětí. Zásluhou ředitele školy J. Činčery byla škola vybavena vynikajícími školními pomůckami.

            Po J. Činčerovi nastoupil dne 1. září 1933 jako ředitel obecné a měšťanské školy v Hošťálkové Richard Pavlík. Proslul svým zájmem o veřejné události, působil v Sokole 

a zajímal se o divadlo, vlastivědu a historii. Díky jemu bylo později zachráněno mnoho cenných památek o historii obce.

Další informace